Psychika člověka s RS

 Myslím, že jsem již zmínila, že lidé trpící RS mají většinou i psychické potíže. Je to samozřejmě, jako vše u RS, individuální, ale časté. 

Já osobně jsem šla s antidepresivy už z nemocnice, když mi byla roztroušená skleróza diagnostikována. 

Myslím si, že bez těch či oněch antidepresiv bych svůj život nezvládala. Někdy jsem opravdu ráda, že ty malé pilulky beru, protože dnešní chaotický život není lehký. Z legrace někdy nabízím ostatním, že se s nimi rozdělím, když jsou na nervy......a já jsem třeba ve stejné situaci OK. Ale jindy zase mi jeden prášek nestatčí...jako třeba včera:

Byla jsem se projít s Betynkou.Betynku mám na ulici vždy na vodítku. Potkaly jsme jednu skupinku lidí s jorkšírem na volno. Když jsme je míjely, jorkšírek se rozštěkal a běžel k Betynce, přestal štěkat a začal očuchávat Betynu. Jeho panička vystartovala a chňapla ho. Její známý nebo manžel říká: nech ho, oni se musí seznámit....a ona na to: nebude očuchávat kdejakýho čokla...... Já se zmohla jen na to, že jsem zakroutila hlavou...

Ale byla jsem z toho úplně mimo....nebudete věřit, ale jsem i bulela....

Otázka zní PROČ?

1. Urazilo mě to?

2. Štvalo mě, že jsem jí něco neřekla?

3.Štve mě, že jsou lidi takovýýý?

Každopádně jsem při příchodu domů neměla ani sílu to říct manželovi hned. Nejprve jsem si zobla Xanax a až jsem se trošku uklidnila, šlo to ven.

      Teď jsem zase OK, tak jeden veselý obrázek.